Bergogliův seznam

Téměř okamžitě po zvolení kardinála Jorge Bergoglia papežem, se v médiích objevily informace o tom, že v době, kdy v Argentině vládla vojenská diktatura, se choval zbaběle a dokonce udával své spolubratry, nebo alespoň neudělal nic, pro jejich propuštění z vězení. Tato tvrzení kazila radost z toho, že máme nového papeže. Navíc, když si velmi rychle získal srdce věřících po celém světě. Autor knihy – Nello Scavo – novinář, se rozhodl zjistit, jak to vlastně bylo. Jeho zjištění jsou šokující. Mohl by sepsat dlouhý seznam těch, kterým tehdejší provinciál argentinských jezuitů Bergoglio pomohl. Pod zástěrkou duchovních cvičení, které jezuité pravidelně pořádají, ukrýval pronásledované lidi. Následně jim pak často pomáhal opustit Argentinu. 

Ukázka z knihy: Kdokoliv by se ocitl v takové situaci, na tom místě, s tím svobodomyslným jezuitou, musel by si položit otázku, co přimělo ještě mladého kněze riskovat vlastní život, a dokonce vystavit nebezpečí své spolubratry, aby zachránil v podstatě neznámé – někdy opačně či dokonce antiklerikálně smýšlející – osoby. „Když Bergoglio pracoval na řešení mého případu,“ vzpomíná Gonzalo Mosca, „chodil mě každý večer navštěvovat. Dlouze jsme hovořili. Věděl, že jsem velmi napjatý a že nemůžu spát. Přinesl mi Borgesovy romány a rádio, aby mi čas rychleji ubíhal a abych byl informovaný.“ Pomáhat disidentům s útěkem neznamenalo jen aktivitu plnou rizik. Existovala reálná možnost, že člověk skončí přímo ve spárech katů. Proto otec Jorge vytvořil podpůrnou síť v Brazílii, aby zvýšil pravděpodobnost úspěchu útěků. Ve skutečnosti nikdo z těch, kdo patřili k „Bergogliově systému“, nevěděl, že je jeho součástí. Každý z nich dělal pro argentinského provinciála jednu konkrétní službu: někdo poskytl přístřeší na několik nocí, jiný svezení autem, další promluvil s evropskými konzulátními úředníky, jiný zajistil letenky. Byla to organizace, jejíž jednotlivé články byly důkladně oddělené. Ale byl to jediný způsob, jak minimalizovat rizika a zajistit, aby informace kolovaly co možná nejméně, a to i mezi samotnými jezuity. 

Bergoglio to pochopil dokonale. A už tehdy přikročil k bezpečnostním opatřením. Aby odpověděl na prosby otce Caraviase, poslal mu šifrovaný dopis. Po bratrských pozdravech vzdálenému příteli šel provinciál k jádru věci: „Pokud jde o možnost tvého návratu, konzultoval jsem to s lékaři a specialisty a jsem toho názoru, že zdejší klima pro tebe není příhodné, a to ani na krátkou dobu, neboť se obávám, že by se ti vrátila nemoc, kterou jsi tu trpěl.“ Otec provinciál si byl evidentně vědom toho, že mu za krkem dýchají tajné služby. A pokud by měl být tento dopis kontrolován, vojáci by stěží pojali podezření. Španělský jezuita z toho nebyl zrovna nadšený, ale pochopil, že situace byla ještě horší, než si myslel. Zvolený tón a metafora se zdravotním stavem na něj udělaly dojem a vzbudily otázky, na které se mu následujícího roku dostalo dramatické odpovědi. „Bergoglio mě varoval, že protiteroristická hlídka extrémní pravice oficiálně rozhodla o mé likvidaci, a proto pro mě bude Španělsko „zdravější“ destinací. Nebyly to přehnané obavy ani způsob, jak z argentinské provincie vzdálit nepohodlného kněze. „Dva mí přátelé kněží už byli zavražděni: Carlos Mujica a Mauricio Silva. Bergoglio určitě nebyl ve všem zajedno s mými organizačními aktivitami mezi lidmi. Možná o mně mnoho policejních zpráv budilo pochybnosti, ale zachoval se jako šlechetný člověk. Nikdy mi nevnucoval jinou „doktrínu“ a pomohl mi uniknout jisté smrti. Budu mu za to vždycky vděčný.“