Kazatelna Život

Kdo by neznal Mariána Kuffu? Je to u nás dnes asi nejznámější slovenský kněz. Několikrát byl hostem na mnoha akcích v Česku (mimo jiné i na ostravském festivalu Slezská lilie). O jeho práci s lidmi vyloučenými společností byly natočeny filmy, najdete jeho promluvy na Youtube a nyní si je můžeme i přečíst v knize Kazatelna život. Promluvy otce Mariána jsou čtivé, plné příkladů z jeho zajímavého života. Má dar vysvětlovat složité teologické problémy tak, aby je pochopil každý.

Ukázka z knihy:

Třináct let jsem chodil na karate. A rád jsem tam chodil. Mým snem bylo dostat se na mistrovství světa. Byl jsem v Topolčanech. Dostal jsem tam pořádný výprask.

Přišli jsme a přivítal nás nápis: Vítáme nejlepší karatisty Slovenska. Stačilo mi, že jsem si to přečetl. Oblékl jsem si kimono, přitom jsme se fotili. Zpátky už jsem šel jinak. Se svěšenýma ušima. Co se stalo? Když jsme losovali, dostal jsem toho, který posledně vyhrál Slovenský pohár.

Když se oblékal, šel jsem si ho prohlédnout. Rozcvičoval se. Podle pohybů se dá odhadnout, co se bude dít. I já jsem se začal rozcvičovat, když ke mně přišel trenér:

„Maroši?“

„No?“

„Teď dostaneš výprask.“

„Cože?!“

„On je perfektní.“ Hned jsem se díval, kde jsou dveře.

„Ne, ne. Jsi bojovník! Hlavu vzhůru. Prohrát můžeš, ale nesmíš se vzdát. Rozuměl jsi? Čím méně se ho budeš bát, tím méně dostaneš. Prohraješ tak jako tak, radím ti tedy, aby sis chránil hlavu, ostatní budeš muset vydržet.“

Byl velmi rychlý a velmi dobrý. Skutečně udělal ze mě fašírku. Podíval jsem se na bok: Co to je? Vždyť to jsou moje nohy. Hned jsem byl dole. Koukám se, vodím nějaké čtverečky. Co to je? Dlažba, najednou strop. Lékař se mi hned podíval na oči, viděl jsem ho jen jedním okem.

Zeptal se mě: „Vidíte mě?“

Lhal jsem. Viděl jsem jen hvězdičky. Postavil jsem se, Bože můj, jen to nějak vydržet. Potom jsem dostal úder na prsní sval, roztrhl se mi mezižeberní sval, levá ruka mi spadla dolů a už jsem ji nedokázal zvednout, tak jsem si ji chránil pravou.

Pane Bože, co je to zase za bolest? Praskla mi snad aorta? Sáhl jsem si na srdce, jestli mi ještě bije. Zbil mě, zmlátil, odplížil jsem se jak zmoklá slepice.

Na konci ringu mě čekal trenér. Perfektní chlap, vděčím mu za mnoho. Jeho pochvala byla taková, že mě bouchl do břicha. Stiskl mi ruku a řekl: „Byl jsi dobrý, Maroši!“ To pro mě bylo víc, než dvě zlaté medaile.

Pán Bůh se nedívá na to, jestli jsi padl, jestli vyhráváš nebo prohráváš. Tak se na to nedívá. Dívá se na to, jestli zápasíš nebo nezápasíš. Ať tě Pán Bůh zastihne bojujícího, a nezáleží na tom, že jsi třeba právě spadl. Bojuj, hlavu vzhůru!

Prohrát můžeš, ale nesmíš se vzdát. Rozuměl jsi? Často si to opakuji z karate. Proti čemu máš bojovat? Proti hnusné a prašivé pýše. Nevadí, že občas prohraješ, nevadí, že občas padneš. Ale ať tě Pán Bůh zastihne bojujícího.

Ano, možná jsi prohrál všechny zápasy, ale dobojoval jsi do konce.