Malý mnich a jeho začátky
Svým vzhledem vypadá kniha Harryho Farry jako kniha pro děti. I název by tomu odpovídal. Obsah dokonce plyne jako pohádka a je plný dalších pohádkových příběhů. Přesto je kniha určená dospělým čtenářům. Je plná moudrosti, laskavosti a je vlastně návodem, jak žít mnišství v každodenním životě a ve světě kolem nás. Jak totiž praví pouštní otcové – Každý má ve svém srdci kousek mnicha.
Témata, která se v knize objevují, jsou až příliš známá všem (všímavost, odvaha a strach, smutek, štědrost a lakota, moc a přehnaná horlivost, ostych, samota, zranění a vina, …). Přeji všem, kdo tuto knihu začnou číst, aby se vždy těšili na chvilky s malým mnichem, jako jsem se těšila já.
Ukázka z knihy:
„Znáte všichni bratra Kelpia?“ zeptal se bratr Egan.
„Není to klášterní celerář?“ odvětil jeden z mnichů.
„Ano, je to celerář – správce a opatrovník veškerého klášterního majetku. To znamená, že zodpovídá za rozdělování jídla, oděvů i nářadí. Benedikt na celeráře vznáší tyto nároky: má to být mnich moudrý, zralých mravů, střízlivý, střídmý, ne povýšený, ne vznětlivý, ne urážlivý, ne liknavý, ne marnotratný, nýbrž bohabojný, který by byl pro celou komunitu jako otec.“
„Kdyby tak stejné předpoklady měli všichni, kdo mají odpovědnost za svět,“ povzdechl si jeden z bratří.
„Zvlášť, kdyby se přidala všímavost ke věcem,“ dodal bratr Egan. „Benedikt totiž trvá na tom, že všechno nářadí a vůbec klášterní majetek mají být považovány za stejně posvátné jako mešní nádoby na oltáři, takže se žádná z těchto věcí nesmí zanedbávat, užívat nesprávně nebo zneužívat.“
„Nechcete přece říct, že s hráběmi a motykou, vidličkou a lžičkou, zahradním kolečkem nebo jídelním talířem máme nakládat stejně, jako by to byl stříbrný kalich a vyleštěná paténa používaná při svatém přijímání.?“ Namítl jakýsi bratr.
Bratru Eganovi se na čele objevila vráska. Mniši nepochopili, co se jim snažil říct. „Právě to svatý Benedikt učí a právě tak budete jednat, dokud budete žít v tomto klášteře. Každý z vás je strážcem všeho, co se nachází v jeho dosahu.“ Prohlásil bratr Egan důrazně.
Pak vzal do ruky pastýřskou hůl a ukázal ji mnichům. „Každý, kdo si neosvojí nauku o všímavosti, bude celý další týden nosit při sobě tuto pastýřskou hůl – ráno, v poledne i večer, při jídle i během spaní, při modlitbě v oratoři nebo během zpěvu v kapli. Až se tato hůl stane vaši součástí a vy o ni budete pečovat jako o vlastní tělo, uděláte první krok na cestě ke všímavosti. A později se snad naučíte i to, jak přejít přes trávník a nepošlapat ho.“
Bratr, který nepochopil smysl přednášky, se zvedl, aby za pastýřskou hůl přijal zodpovědnost, ale malý mnich, který si vybavil, jak neopatrně zašlápl sedmikrásku, ho předběhl a hůl uchopil.“
„Malý mnichu,“ obrátil se na něj bratr Egan, „tvá odpovědnost za hůl se skončí za týden v tuto hodinu. Pokud ji ztratíš, zlomíš nebo jinak zkazíš, budeš vyzván, abys opustil klášter. Je ti to jasné? Neustále k ní musíš být všímavý. To je slib, který nyní skládáš. Rozumíš tomu, malý mnichu?“ zeptal se ho.
„Rozumím,“ odpověděl malý mnich, převzal hůl a vydal se zpět ke svému sedadlu. Snažil se přitom nepraštit žádného mnicha po hlavě ani neodřít opěradla. „Nebude to lehké“ pomyslel si. (…)
Zvedl se ze sedátka a chvíli zápasil s pastýřskou holí. Tak si dával pozor, aby nerozbil okno, až se mu podařilo převrhnout svícen.
Tahle všímavost je strašná práce, napadlo ho a sklopil hůl, aby mohl projít dveřmi.
Oné noci se anděl ticha dotkl kláštera v Maloo mimořádným způsobem a všichni mniši rostli ve svatosti, i když spali. Malý mnich se během tohoto týdne naučil všímavosti.
Slíbil, že pastýřskou hůl uchrání od jakéhokoli poškození. O týden později ji tedy předával bratru Eganovi a ten ji prozkoumal centimetr po centimetru, aby odhalil případné škrábnutí nebo vrub. Nakonec skutečně našel na jedné straně malý důlek. Co mám dělat? Rozvažoval. Co by udělal Benedikt? Pak si vzpomněl na Benediktovo učení o tom, že mnichům nemá být ukládáno nic příliš tvrdého ani přespříliš obtížného. Je třeba klást vysoké cíle a kritéria, ale hojně oplývat milosrdenstvím. V přísném režimu mnišského života si člověk musí všímat i lidské slabosti. Lpění na malichernostech už zničilo řadu klášterů. Bratr Egan posunul ruku a překryl tak šrám na pastýřské holi. Bez milosrdenství se klášter může stát snadno branou do pekla, pomyslel si.
Jeho oči se setkaly s očima malého mnicha. Nebylo zapotřebí jediného slova. Bratr Egan jen přikývnul, aby dal najevo, že si povšiml skryté pravdy, která je mezi ním a malým mnichem.