Modlitba žáby (1., 2.)

Modlitba žáby (1., 2.) 

Anthony de Mello, SJ 

Kniha Modlitba žáby je plná krátkých příběhů, často i anekdot. Na první pohled tak jednoduché čtení, obsahuje překvapivě hluboké myšlenky. Autor sám už v úvodu upozorňuje čtenáře, že se má u jednotlivých příběhů zamýšlet, nečíst knihu v kuse a především vztahovat vše sám na sebe. Ne tak, jako když jedna paní zhodnotila kázání kněze: „Znamenité kázání! Všechno, co jste říkal, se nějak hodí na některého z mých známých.“ 

Ukázky z knihy: 

Mullah Nasreddin jednoho dne potkal místního učitele, když vedl skupinku dětí směrem k Mekce. 

„Proč je tam vedete?“ zeptal se mullah. 

„V zemi je sucho,“ odpověděl učitel, „a my věříme, že prosby nevinných srdce Všemohoucího obměkčí.“ 

„Vůbec přece nezáleží na prosbách, ať už nevinných či provinilců,“ řekl mullah. „Rozhoduje moudrost a bdělá mysl.“ 

„Jak se opovažuješ mluvit tak bezbožně před těmito dětmi!“ vykřikl učitel. „Hned to své tvrzení dokaž, jinak budeš prohlášen za kacíře.“ 

„Beze všeho,“ řekl Nasreddin s ledovým klidem, „kdyby byly dětské modlitby účinné, v celé zemi už by nebyl jeden jediný učitel, neboť pokud děti něco skutečně z hloubi duše nenávidí, pak je to právě škola. Ale vy jste všechny ty modlitby přežil a to právě díky tomu, že my, kteří máme víc rozumu než děti, vás držíme tam, kde jste.“ 

„Můj přítel se ještě nevrátil z bojiště, pane. Žádám o dovolení jít ho hledat.“ 

„Nedovoluje se,“ řekl velitel. „Nechci, abyste riskoval život kvůli někomu, kdo už asi nežije.“ 

Voják však přesto odešel a o hodinu později se vrátil se smrtelným zraněním a s mrtvým tělem svého přítele v náručí. 

Velitel zuřil. „Říkal jsem vám přece, že je mrtvý. Takhle jsem vás ztratil oba. Řekněte mi, stálo vám to za to vrátit se tam kvůli jedné mrtvole?“ 

Umírající odpověděl: „Stálo to za to, pane. Když jsem ho našel, ještě dýchal. Řekl mi: „Jacku, já věděl, že přijdeš.“ 

Markéta Jurišicová