Otec Pio z Pietrelciny
Otec Pio z Pietrelciny
A.Negrisolo, N. Castello, S.M. Manelli
Chtěli byste, aby váš zpovědník znal všechny vaše hříchy ještě dříve, než mu je řeknete ve zpovědnici? Dokonce by věděl, co jste neřekli a taky proč. Pokud byste neměli opravdovou lítost a odhodlání s hříchem přestat, vyhodil by vás ze zpovědnice bez rozhřešení. Nevím, jestli bych měla odvahu jít k otci Piovi ke zpovědi. Přežila by moje pýcha to ponížení, že mi kněz nedá rozhřešení? Možná by to pro ni byla konečně smrtelná rána. Kniha Otec Pio z Pietrelciny je svědectvím tří duchovních synů otce Pia o jeho životě a spiritualitě. Nejde o typický životopis, spíše o osobní zkušenosti s touto výraznou osobností 20. století.
Ukázky z knihy:
Což není důvodem prostřednosti, průměrnosti a z toho vyplývající sterility apoštolského působení u tolika Bohu zasvěcených osob absence opravdového úsilí a upřímné touhy po posvěcování? Chybějící žhavá touha po vlastní svatosti také vysvětluje prázdnotu, kterou v sobě nesou a kterou zakoušejí i celé řeholní komunity. Bez této velké a upřímné touhy není možné vstoupit až na vrchol dokonalosti, k níž se dostávají jedině ti, kdo si činí velké násilí (srov. Mt 11,12). Svatost je pro ty, kdo po ni horoucně dychtí, nikoli pro lidi průměrné a nedbalé. Svatý František z Assisi, který byl serafem v lidském těle, na konci svého putování po této zemi říkával: Začněme, drazí bratři, něco dělat, poněvadž doposud jsme toho udělali jen velmi málo, nebo dokonce vůbec nic. Otec Pio z Pietrelciny v den šedesátého výročí svého řeholního života odpovídal těm, kdo mu přicházeli blahopřát v Boží službě: „Bylo to šedesát let nevěrnosti …“
Otec Pio měl hrůzu zvláště z hříchů proti osmému přikázání. Nesnášel jak lež, tak nactiutrhání a pomluvu a přísně trestal i prosté zalhání. Často říkával: „Jestli nějaká lež neškodí druhým, to ještě neznamená, že neškodí nám: je to cosi proti pravdě, a protože Bůh je pravda, je to proti Bohu.“ Aby se mohli k němu dostat penitenti, jeho představení stanovili, že mají chodit až za sedm dní po předchozí zpovědi. Jeden muž z Padovy se vypravil za otcem Piem svěřit do jeho modliteb svou nemocnou dceru. Protože se zpovídal před čtyřmi dny, musel nějaký den počkat, až na něho přijde řada. Z úzkosti o dceru vstoupil do zpovědnice předčasně, ale vzápětí vyšel ven s pláčem. Otec Pio se ho prý zeptal: „Kdy byla poslední zpověď?“ Muž zalhal: „Před osmi dny.“ „Kde bys vzal osm dní, bylo to před čtyřmi lháři. Lhal si celý život a myslíš si, že se prolžeš do ráje. Vypadni!“ Padovan pracoval jako zprostředkovatel zakázek, takže lhaní bylo tak trochu jeho profesí. Všechno ale skončilo dobře, dcera se mu uzdravila a srovnal se i on.
Markéta Jurišicová